Možnost zobrazení

/

Video NoD

kurátorka_Veronika Zajačíková

/

Od nepaměti je zastávána teorie vnímání světa skrze pět smyslů – patří sem hmat, sluch, čich, chuť a zrak, přičemž zrak hraje v našem kulturním prostředí nejvýznamnější roli. Známe však také tzv. mimosmyslové vnímání, kdy se orientujeme podle impulzů vnitřních skrytých senzorů. Intuitivně vnímáme a snažíme se porozumět signálům našeho těla. Jemné, nelehko definované
pocity jako například brnění v prstech, pocit ochlazení či zbystření základních
smyslů, nás často upozorňují na změny v okolí. Citlivé pocitové vnímání je doprovázeno senzibilizací, vnímáním jemných (očím skrytých) dějů a vibrací.
Jana Bernartová ve své práci zkoumá vztah mezi virtuálností digitálního prostoru a jeho materiálními přechody do světa věcí. Středem jejího badatelského až vědeckého zájmu se stává barva (její vnímání či zobrazení). Dalo by se říci, že z fyzikálního hlediska je barva pouze zrakovým vjemem a sama o sobě vlastně neexistuje a definuje ji teprve odraz světla dopadající na sítnici oka. Barvu vidíme díky elektromagnetickému záření, které se od látky odrazilo nebo ji částečně či plně pohltilo. Barva je definovaná vlnovou délkou a frekvencí.
Myšlenku o (ne)přesnosti či způsobu zobrazení barev v digitálním i reálném prostředí rozvíjí autorka od roku 2016 v cyklu Tekuté krystaly RGB. Výchozím parametrem se Bernartové stala počítačová plocha s typickou modrou, která nese digitání označení R0G0B255 a její materiální ekvivalent v podobě barevného pigmentu je ultramarín. Videa zastoupená v projektu Možnost zobrazení se soustředí na samotné technologie a jejich schopnost rozdílného zachycení snímaného. Výslednou barvu plochy povrchu modrého pigmentu jinak digitálně vnímá snímač digitálního fotoaparátu a jinak kamery. Výsledný obraz videa popírá statickou (hmotnou) podstatu barevného materiálu (pigmentu) – kdy čtecí zařízení svým charakterem divákovi předkládá zrnění. V projektu pro galerii Video NoD autorka nechává přirozeně vyznít výslednou barevnost ovlivněnou rozdíly v nedokonalosti (nestejnosti) promítacích zařízení.
Jana Bernartová ve své tvorbě hledá skryté systémy a řády, ať už v digitálním či reálném prostředí, a pracuje s rozdílností a chybami techniky. Sama je autorkou několika počítačových softwarů a ač jde o matematickofyzikálně technické záležitosti, svou hrou i ty nejpřesnější technologie dostává do situací, kdy nabývají lidských smyslů a nedokonalostí. V plošném virtuálním prostředí monitoru jsme schopni zhmotnit objekty reálného světa. Jaký by byl náš svět bez našich smyslů? Byla by naše mysl jako šedá plocha monitoru v režimu spánku?

(Odstíny modré se pohybují v rozmezí ~ 430–500 nm (vlnová délka) ~ 700–600 THz (frekvence).)

Veronika Zajačíková